TDD-U3-32

8. -15. 11. 2013

Cesta na vlakové nádraží v Brně proběhla plynule a rychle. Dokonce jsem našla i parkovací místo poblíž nádraží bez problémů. Měla jsem dost času před příjezdem vlaku, tak jsem mrkla na informace, na které nástupiště vlak z Vídně přijede, a beze spěchu jsem pokračovala na perón, kde jsem hodlala odlapit svoje dva studenty. Kupodivu vlak přijel o pár minut dříve a všichni cestující se už rozprchli. Pádila jsem zpět do odjezdové-příjezdové haly s cedulkou „NATO Course Vyškov“ přilepenou na prsou, aby bylo zřetelné pro všechny kolemjdoucí, na koho čekám a kdo se má ke mně hlásit. Po pár telefonátech s nadřízeným a po hodině přešlapování v nádražní hale mě oslovili dva anglicky mluvící mládenci. A rázem bylo vše v pořádku.

Přibližně stejný začátek má každý kurz pro civilní zaměstnance NATO. Jen ztráta studentů je mimo plán. Někdo jede pro studenty do Prahy na letiště, jiný vyrazí pro pár účastníků kurzu do Brna a potom se všichni sejdeme na I-3 ve Vojenské akademii. Po počáteční instruktáži, která zahrnuje všeobecné informace o Vyškově, kasárnách Dědice, o ubytování, stravování, o programu kurzu, odjezdu po skončení kurzu, studentům vydáme pracovní ochranné oděvy, ochranné oděvy na chemickou přípravu, batohy, spací pytle, helmy, ochranné vesty, lékárničky a jsou připraveni vyrazit do pole.

Ne, tak jednoduché a rychlé to není. Všichni studenti v první fázi kurzu pro civilní zaměstnance NATO musí projít teoretickou přípravou, která obsahuje tyto moduly:

současné operace NATO, ochrana vojsk, speciální psychologické aspekty v misích, genderové perspektivy, kulturní povědomí, topografie, spojovací, zdravotní a chemická příprava, základy přežití, minové nebezpečí a IED. První čtyři dny kurzu studenti „prosedí“ na učebně a vstřebávají informace ze zmíněných modulů. Teprve potom vyráží do pole.

Dvoudenní polní výcvik byl zahájen na ohňové dráze, kde si studenti zopakovali základní bezpečností opatření při střetu s požárem. Avšak hlavní část hodiny byla věnována samotnému hašení požáru různými druhy hasicích přístrojů. Po úspěšné „rekvalifikaci“ na požárníky studenti pokračovali, rozděleni do dvou skupin, hlouběji do VVP Dědice, kde na ně čekal IED útok, dopravní nehoda, byli přepravováni v konvoji, ale museli se také orientovat v terénu a pochodovat podle mapy a azimutu. Veškerá komunikace s jejich nadřízeným stupněm byla vedena přes vysílačku, což znamenalo komunikovat podle zásad, které jsou platné a používané v operacích řízených Aliancí. Studenti, nejenže prošli typicky vojenskými situacemi, ale museli prokázat i svoje humánní cítění a diplomatické dovednosti při jednání se starostou “afgánské vesnice“.

Po ukončení první části praktického výcviku byli zahraniční pracovníci NATO převezeni na srubový tábor, kde byli  součástí simulace vstupu na základnu. Instruktoři jim vysvětlili jak se provádějí kontroly vozidel a osob při vstupu na základny v zahraničních operacích. Po vstupu byli seznámeni se způsobem života na základně a s pravidly chování uvnitř základny. Dále byli poučeni jak reagovat na nenadálé situace, jakými mohou být raketový nebo minometný útok na základnu nebo vypuknutí požáru. Nocování na srubovém táboře bylo poznamenáno útokem a po přesunu do krytu museli posluchači čelit další inscenované situaci a ošetřit vojáka, který při útoku na „základnu“ přišel o část horní končetiny.

Po víceméně probdělé noci byli studenti opět přepraveni na ohňovou dráhu, kde ve dvoučlenných týmech překonávali nebezpečný, ohněm zasažený prostor a budovy. Cestou za dalším dobrodružstvím studenti padli do léčky, byli zajati a strávili pár nepříjemných okamžiků pod psychickým a fyzickým nátlakem, který byl zakončen přednáškou psychologa jak se chovat v zajetí a jak zvládat psychickou a fyzickou zátěž ve stresu a napětí. Součástí lekce „zajetí“ byla i ukázka vysvobození zajatců. Potom následoval pochod vysvobozených studentů z nepřátelského území k transportérům, které je odvezli nejen ke svobodě, ale touto jízdou byl ukončen celý polní výcvik. Závěrečná jízda bojovými vozidly pěchoty je studenty považována za třešinku na dortu a je přijímána s nadšením, přesto se najde pár jedinců, kteří k tomuto ocelovému monstru pocit´ují respekt.

Od roku 2007, kdy se kurzy pro civilní zaměstnance NATO před vysláním do misí organizují, se závěrečný akt předávání certifikátů konal na Slavkovském zámku. V letošním roce jsme slavnostní ceremonii přesunuli na radnici města Vyškova. Studenti obdrželi certifikát o absolvování kurzu z rukou zástupce velitele Velitelství Výcviku-Vojenské akademie plk. gšt. Inf. Rudolfa Honzáka a pamětní minci jim předal náčelník OdPřSpK mjr. Mgr. Pavel Šebesta.

Od roku 2007 Oddělení přípravy speciálních kurzů zorganizovalo 32 kurzů pro civilní zaměstnance a vyškolilo 924 příslušníků NATO. Do roku 2012 bylo organizováno 5 kurzů ročně, každý s kapacitou 40 osob. Vzhledem k tomu, že v posledních letech byla kapacita jednotlivých kurzů naplněna z jedné poloviny, mnohdy z jedné třetiny, velení VeV-VA a HQ NATO se dohodlo na snížení počtů kurzu pro rok 2013 na čtyři, s nadějí, že tato varianta zajistí vyšší počet účastníků v jednotlivých bězích. Nestalo se tak a je to veliká škoda, protože kurzy pro civilní pracovníky NATO jsou velice kladně hodnoceny samotnými účastníky a nadřazovány nad podobný typ kurzů, které se pořádají v Německu, ve městě Geilenkirchen.

Také z pohledu organizačního personálu a nás- instruktorů by byla velká škoda přistoupit k opětnému snížení počtu těchto kurzů, protože účast v kurze pro civilní zaměstnance NATO jako instruktor přináší nesmírnou příležitost předávat a šířit znalosti, dovednost a zkušenosti příslušníků AČR na mezinárodní úrovni. A to se vůbec nezmiňuji o skutečnosti, že týden strávený ve společnosti anglicky hovořících osob je neocenitelná příležitost zlepšit se v konverzaci v anglickém jazyce, rozšířit si slovní zásobu a posílit sebevědomí v komunikaci a vystupování před davem cizinců.

Děkuji za spolupráci při tvorbě článku nrtm. Simoně Šolcové a nrtm. Petru Ryšavému.

 

 

Prap. Věra Steinerová,OdPřSK